Šedé eminence v hudbě: Svérázný multižánrový guru Rick Rubin

Frederik Jay Rubin se narodil v New Yorku v roce 1963. Vyrostl na heavy metalu a punku, hrál v několika punkových kapelách, ale když studoval na univerzitě v New Yorku, zaujala ho i místní rapová scéna. V roce 1983 už produkoval svůj první singl od T La Rocka a Jazzy Jaye, skladbu It’s Yours. Jelikož měla úspěch v místních klubech, rozhodl se založit svůj vlastní label Def Jam Records, kde se k němu brzy přidal Russell Simmons. Společnost sídlila nejprve v Rubinově pokoji na koleji. Tam shromažďovali dema mladých raperů a DJů. Snažili se zaplnit mezeru na trhu, kterou mainstreamové nahrávací společnosti ignorovaly. První hit se jim podařilo udělat už o rok později se singlem I Need a Beat od LL Cool J.

Šedé eminence v hudbě: Legenda jménem Quincy Jones

Ve stejném roce začal hrát také jako DJ s tehdy ještě převážně punkovými Beastie Boys, kteří teprve začínali využívat samply a rap. Rubin je v tomto směru podporoval, což sice způsobilo odchod Kate Schellenbachové ze skupiny, ale Rubinem produkovaný debut Licensed to Ill také přinesl kapele zásadní hity jako (You Gotta) Fight for Your Right (To Party!) a No Sleep Till Brooklyn. Další rapovou partou pod Rubinovými křídly byli Run-DMC, se kterými stvořil zásadní nahrávku rap rocku - spolu s Aerosmith nahráli cover verzi jejich hitu Walk This Way z roku 1975. Nová verze o jedenáct let později nejen představila rap rock mainstreamovému publiku, ale také oživila skomírající kariéru Aerosmith. Zároveň se Rubin pustil také poprvé do spolupráce s metalovou kapelou Slayer. Jejich třetí album Reign in Blood je dodnes považováno za klasiku žánru, proto není divu, že pod Rubinovými křídly setrvali ještě řadu let. 

V roce 1988 se Rubin nepohodl s tehdejším prezidentem Def Jamu a vydavatelství opustil. Přestěhoval se do Los Angeles, kde si založil nový label Def American Recordings. Slovo “def”, zkratka “definitive”, se v tehdejším slangu používalo jako výraz pro něco skvělého, úžasného, “cool”. Když ale Rubin v roce 1993 zjistil, že slovo už není jen hovorovým výrazem, ale objevuje se ve Websterově slovníku, z názvu své společnosti ho vypustil a uspořádal pro něj (ano, pro slovo) pohřeb. A to se vším všudy. Mezi truchlícími byl třeba Flea z Red Hot Chili Peppers, Tom Petty, Sir Mix-a-Lot a řada dalších. „Když si image hippies osvojili tvůrci reklamy a módní svět, skupina původních hippies v San Franciscu doslova pohřbila image hippies,“ řekl Rubin v roce 2007 deníku New York Times. „Když se slovo ‚def‘ stalo z pouličního slangu mainstreamem, ztratilo svůj smysl.“ Dobová reportáž MTV z této nezapomenutelné události stojí za zhlédnutí.

A u zmíněných Red Hot Chilli Peppers se musíme ještě chvíli zdržet. Je to další kapela, na jejímž úspěchu se Rubin významně podepsal, ačkoli s nimi po prvním setkání s Anthonym Kiedisem a Hillelem Slovakem vůbec pracovat nechtěl. “Cítil jsem, že je něco opravdu špatně...V té době jsem s nimi nepracoval. Cítil jsem, že by někdo mohl. Byla tam temná, těžká energie, které jsem nerozuměl, a skutečný nedostatek spojení mezi lidmi, protože nebyli přítomni ani sami v sobě, takže tu nemohli být jeden pro druhého. (...) Nemohl jsem se dočkat, až odtamtud vypadnu,“ popsal Rubin jejich první setkání magazínu Another. Ta temná energie byla nepřekvapivě velká spousta drog v krevním oběhu členů kapely.

Šedé eminence v hudbě: Nenápadný král současného popu Max Martin

Rubin je bohužel odhadl naprosto správně, nedlouho na to Hillel Slovak zemřel na předávkování. Jeho smrt jeho spoluhráčům dala potřebný impuls “vyčistit si hlavu” a s novými členy Chadem Smithem a Johnem Frusciantem nahráli svou čtvrtou desku Mother’s Milk, se kterou přesvědčili i Rubina. V roce 1991 spolu dali dohromady multiplatinovou desku Blood Sugar Sex Magik a přestože to s těmi čistými hlavami tehdy ani zdaleko nebylo definitivní, až na jednu výjimku (The Getaway z roku 2016) produkuje všechna jejich alba dodnes. A právě s Blood Sugar Sex Magik se Rubin dostal mezi producentskou elitu. Zdálo se, že jeho přítomnost ve studiu dělá z dobrých umělců ještě lepší.

To potvrdil v roce 1993. Někdejší country legenda Johnny Cash byl v té době prakticky na dně. Nestály o něj velké nahrávací společnosti a hudební publikum se zajímalo úplně jiné žánry. S Rubinem se posadili do obýváku jen s kytarou a dali dohromady album American Recordings, kolekci cover verzí soudobých hitů a skladeb, které pro Cashe napsali jiní, která se stala překvapivým úspěchem. To byl začátek spolupráce, která nejen znovu nastartovala Cashovu kariéru, ale také jim přinesla pět cen Grammy a jen pár měsíců před Cashovou smrtí i jeden z jeho největších hitů vůbec, cover verzi skladby Hurt od Nine Inch Nails. Koneckonců, řada posluchačů jeho verzi upřednostňuje, nebo rovnou vůbec netuší, že se jedná o cover verzi. A byl to právě Rubin, kdo tuto píseň Cashovi navrhnul.

V roce 1997 také v legendárních Hollywoodských klubech jako The Viper Room a Whiskey a Go Go narazil na jednu trochu bizarní partičku. „Miloval jsem je,“ vzpomíná Rubin. „Byla to moje nejoblíbenější kapela, ale nemyslel jsem si, že by je měl rád někdo jiný než malá, podobně smýšlející skupina lidí jako já, kteří byli blázni. Nikdo nečekal na arménskou heavy metalovou kapelu. Musela být tak dobrá, aby to všechno překonala.“ Kapela se jmenovala System of a Down a že to s Rubinovou pomocí (produkoval všechna jejich alba) všechno překonala, o tom není pochyb. Z nahrávání jejich hitu Chop Suey! pochází také známá historka, dokládající Rubinovy neortodoxní metody.

„Moje zkušenost je taková, že když jste otevření a hledáte ve světě indicie, objevují se neustále a často se objevují právě tehdy, když je potřebujete,“ říká Rubin. Serj Tankian, zpěvák a autor textu, právě jednu takovou indicii potřeboval, protože mu chyběl kus textu, žádné nápady nepřicházely a čas běžel. Rubin řekl Tankianovi, ať si vybere z jeho knihovny jakoukoli knihu, otevře ji na náhodné stránce a přečte první frázi, kterou uvidí. Byla to věta “father, into your hands I commend my spirit […] why have you forsaken me?”, která ve skladbě opravdu zůstala a jak říká Rubin “v kontextu to sice nedává smysl, ale je to prostě skvělé.”

Se začátkem milénia Rubin pracoval s dalšími velkými jmény napříč žánry, jako je Neil Diamond, Jay-Z nebo Tom Petty. Jen v roce 2007 vyhrál Grammy pro nejlepšího producenta roku (za album Stadium Arcadium od Red Hot Chilli Peppers) a podílel se na třech z pěti nominovaných alb na desku roku (Dixie Chicks, Red Hot Chilli Peppers a Justin Timberlake). Sám se ceremoniálu v tomto roce nezúčastnil, protože mu tento rok nepřipadal “nijak zvlášť významný”. Ve stejném roce byl přitom MTV prohlášen “nejdůležitějším producentem posledních 20 let” a časopis Time ho zařadil mezi “100 nejvlivnějších lidí na světě”. Grammy pro producenta roku si odnesl podruhé v roce 2009, tentokrát mimo jiné za alba Metallicy, Neila Diamonda a Weezeru. 

V roce 2012 se podílel na albu roku, 21 od Adele, obnovil také svůj odkaz American Recordings, tentokrát jako odnože Republic Records, kde do jeho širokého žánrového spektra přibyli třeba ZZ Top, Avett Brothers, Band of Horses nebo raper Towkio. Přesto ale spolupracoval i nadále s umělci na jiných labelech, např. s Eminemem nebo The Strokes.

Jako většina slavných i méně slavných osobností, i Rubin napsal knihu, která vyšla v loňském roce. Jak už název “Tvůrčí akt: Způsob bytí ve světě” napovídá, nejedná se o žádnou konvenční autobiografii. Rubin namísto svého životního příběhu shrnuje své poznatky o kreativitě a tvůrčím procesu: „Chtěl jsem napsat knihu o tom, co dělat, aby vzniklo skvělé umělecké dílo. Místo toho se ukázalo, že je to kniha o tom, jak být.“

V interview s Jayem Shettym svůj postup tvorby popsal následovně: „Mým zájmem je vytvořit něco velkého...A nedávno jsem si uvědomil, že je to všechno oběť Bohu. Když nabízíte oběť Bohu, nepřemýšlíte o tom, 'aha, jaký je rozpočet' nebo 'doufám, že se to téhle části publika bude líbit'. (...) Děláme to nejlepší, co umíme, podle svých nejlepších schopností, z lásky a oddanosti. O tom to je. Neexistuje žádné: 'Změním to pro někoho jiného,' protože to nemůže být lepší než tento čin oddanosti, který děláme. Neexistuje žádná vyšší forma.“

A dělá to po svém. Přes technologický pokrok je stále zastáncem analogového nahrávání, protože věří, že dodává hudbě jakýsi “lidský dotek”, kterého se digitálně docílit nedá. Namísto, aby se hrbil nad ovládacím pultem, často ve studiu leží na gauči a prostě jen pozorně poslouchá.  Natalie Mainesová z Dixie Chicks o jeho postupech řekla: „Má schopnost a trpělivost nechat hudbu objevovat, ne vyrábět. Když o tom tak přemýšlím, možná je to guru.“ 

Asi nejlépe vystihla Rubinův způsob práce bývalá party královna Kesha, která po dlouhých soudních tahanicích se svým bývalým producentem Dr. Lukem chtěla vydat desku opravdu ze sebe. V interview se Zanem Lowem o spolupráci s Rubinem na loňské desce Gag Order řekla, že jen díky němu začala znovu milovat hudbu. “Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem si s někým sedla a on mi řekl: 'Pojďme prostě udělat to, co si oba myslíme, že je super' (...) Celý proces s Rickem, který mi vyrazil dech, spočíval v tom, že jsem byla přítomná tomu, co cítím, a dokázala jsem to přenést do písně tak, aby odrážela mé pocity. Já jsem prostě nikdy předtím netvořila umění za tímto účelem, podvědomě. Vlastně jsem to ani nevěděla, ale při tvorbě těch jsme se s Rickem ani jednou nebavili o singlech, o rádiích, o ničem z toho. Bylo to jen: ‘Děláme písničku o tom, jak se cítíš.’ A to mi dodnes tak trochu vyráží dech, protože po celý svůj život jsem žila v iluzi, k čemu písničky jsou.”

Text: Barbora Kubalová, foto: FB Ricka Rubina
Témata: Rick Rubin, Red Hot Chili Peppers, Beastie Boys, Rap rock, Def Jam Records, Def American Records