ROZHOVOR | Tomáš Fröde (Imodium): Vadí mi vysmívání se mladé generaci, že nic nevydrží

Pauza trvala pět let, během kterých jste přečkali covid a kulturní prázdno. Vlastně jste kapelní pauzu měli docela dobře načasovanou. Co byl finální impuls k tomu, dát se opět dohromady?
V první řadě musím říct, že my za covid nemůžeme. Aby si někdo nemyslel, že jsme si to takhle globálně zařídili.. (směje se) Prostě se to tak zvláštně trefilo. Já vždycky říkám, že úplně nejlíp si to načasovali Mandrage, kteří měli vysloveně rozlučkový koncert v únoru 2020, těsně před tím, než covid přišel. Nicméně před pauzou jsme se zasekli na nějakém bodě, ze kterého jsme se nedokázali vyhrabat. Mohl bych říct takový ty klasický fráze jako stagnace, motání se v kruhu, což nás nikdy nebavilo. My jsme se pořád chtěli někam posouvat. V roce 2017 vyšlo teď již předposlední album Element, a i když ohlasy na něj byly skvělý, tak se vlastně nestalo nic. Mimochodem, v té době jsme měli support od jedné renomované značky alkoholu, všichni ji známe, protože je spojená s rock’n’rollem, a to nám, pravidelně koncertujícím lidem, v té době taky úplně nepomáhalo. Zkrátka jsme z pódia lezli dolů úplně namol. Navíc jsme už po x-tý hráli ty samý akce, všechno bylo takový stejný. Začali jsme se zkrátka nudit a čas od času se chovali jako pitomci. Bylo evidentní, že pauza je nutná. Řekli jsme si, že bude časově neomezená a nechali jsme tomu volný průběh. Do toho jsme neplánovaně založili rodiny, narodily se nám děti, někdo třeba dostavěl dům, takže pauza byla opravdu velmi dobře užitá. Nicméně po těch pěti a půl letech nám to společný hraní nakonec skutečně začalo chybět.

Ještě během prvního comebackového koncertu v Broumově v červnu 2023 s vámi hrál bubeník Kárl, zakládající člen. Jak pak došlo k náhlé změně na postu bubeníka, kde zakládajícího člena Kárla nahradil nový bubeník Adam Jánošík?
Zpětně můžu říct, že Kárl to už na Broumovský kytaře věděl, ale neřekl nám to. Pro něj to muselo bejt strašně těžký. Nejspíš jedno z nejtěžších životních rozhodnutí. On nám to pak oznámil na konci prázdnin, tuším až v září. Nahrál s námi první song Lampy. Pochopitelně je i v klipu. Pak si ale každého z nás obvolal a oznámil nám svoje rozhodnutí v kapele skončit, především z pracovních důvodů. Já jsem to samozřejmě musel nějakou chvíli zpracovávat, protože já jediný jsem s Kárlem byl v kapele od úplného začátku. V první třídě základní školy nás posadili do jedné lavice, aniž by tušili, co tím způsobí. Kdo by to byl tehdy řekl, co všechno nás čeká. Takže jsem to musel opravdu hodně zpracovávat. Navíc ta informace přišla v době, kdy už byl náš vlak opět rozjetej. Comeback i nová deska byly oznámeny, datum ve Foru Karlín rezervovaný, už bylo třeba pracovat na desce, a teď jsme do téhle situace najednou byli bez bubeníka.
Jen si představte, jste spolu přes dvacet let, máme nějaký zvyky, humor, nebyli jsme vůbec připravený dělat nějaké konkurzy, s někým se seznamovat, tím pádem se nám okruh potenciálních bubeníků brutálně smrsknul. Měli jsme jeden tip, což byl Franc Jeništa, výborný bubeník z původního Zákázanýho Ovoce a skvělý kámoš. On ale teď nehraje, což je škoda, protože je to strašně šikovnej kluk. Naši nabídku zkrátka odmítl. Pak nám nějaké tipy dal Adam Jánošík, další kámoš. Nic z toho nevyšlo, přičemž mi jednoho dne zavolal, že by do toho šel on sám. My jsme to nechtěli, protože Adam hrál v té době v The Atavists, a my hledali někoho, kdo se stane plnohodnotným členem a pro nějž bude Imodium naprostá priorita, číslo jedna. To Adam přijal, nějak si to vykomunikoval, a stalo se to. Přijali jsme Adama jako nového bubeníka. Ale pro Kárla to muselo být opravdu hodně těžký rozhodnutí.

Vydařený comeback kapely Imodium, ve Foru Karlín oslavila dvacet let

Jak hodnotíš uplynulou sezonu letních festivalů, kde jste už vlastně jako regulérní, pravidelně hrající kapela odehráli pár koncertů třeba i na Hrady.cz?
Po Karlíně jsme vlastně šli rovnou ven na letní open air festivaly. Věděli jsme, že chceme odehrát okolo deseti koncertů, což se nakonec podařilo. Nicméně byla to taková oťukávačka a myslím si, že se podařila. A feedback? Lidi nám vesměs říkají, že jsme dost přitvrdili, protože Adamova hra na bicí je víc nekompromisní. Kupříkladu ředitel našeho vydavatelství Supraphon Libor Holeček se na nás byl podívat na Keltské noci a řekl nám, že to bylo super, ale teda opravdu hodně tvrdý. Takže jo, letní festivaly byly fajn, taková zahřívačka, a teď už jedeme turné Horizont.

Jak vnímáš reakci diváků na váš návrat? Máš pocit, že získáváte třeba i nové fanoušky, nebo sázíte hlavně na svou stávající fanouškovskou základnu?
To si teď netroufám odhadnout, protože na těch fesťácích nejdou lidi jen na vás, ale na celý festivalový line-up. Zásadnější jsou teď asi klubový sólo koncerty. Uvidíme, jak to bude vypadat, protože klubová scéna vždy lavírovala těsně nad pomyslnou propastí.

Pojďme k novému albu. Jak by si sám za sebe popsal aktuální nové album Horizont?
Každý v kapele jsme někam dozráli, vnímám to. Desku jsme si natočili sami v našem studiu a celou jsem ji produkoval sám. Během pětileté pauzy jsem se maximálně pustil do studiové práce. Moje studio se naštěstí docela rozjelo, začal jsem mnohem, mnohem víc produkovat hudbu pro jiný interprety a zejména mladý kapely. Tím pádem se jakoby dovzděláváš, procvičuješ a piluješ celou  produkci nahrávek, což je celkem složitá disciplína. Myslím si, že tyto zkušenosti se v naší nahrávce dost zúročily. Teď Imodium zní, tak jak jsme si už dlouho předtím přáli.

Jak probíhalo nahrávání? Část alba jste nahrávali s Kárlem a část s Adamem?
S Kárlem jsme nahráli opravdu jen první singl Lampy. Říkali jsme si pak, že nemůžeme nahrávat s bubeníkem, kterej ty songy nebude hrát naživo. Nicméně se to s Adamem vyřešilo, zbytek songů jsme již nahráli s ním. Navíc máme obrovskou radost, protože ty songy byly na album nahrány hned, jak jsme je dodělali. Tedy co se základu týče. My se totiž scházeli v našem studiu, kde už byly bicí postavený a nazvučený. Tím, že jsme měli hotový demáče, sedli jsme k nástrojům a jen jsme songy doladili. Za každým zdárně dodělaným songem je euforie, to mi věřte. A právě s ní jsme to hned šli nahrát. Tím se vlastně deska, alespoň pro mě, vyznačuje. Ta energie je tam svým způsobem zachycená, právě proto, že to bylo natáčený opravdu úplně za tepla. Takhle se vlastně za starejch dobrejch časů, který bohužel ani my jsme jako kapela úplně nezažili, skládalo a nahrávalo. Kapela se zavřela na x dní ve studiu, v podstatě tam bydlela, a songy skládala, vytvářela a hned za tepla zaznamenala.
V dnešní době to tak dělá u nás málokdo, možná tak Kabát. A navíc je doba singlová, kapely jedou do studia maximálně na den dva nahrát singl. My jsme aspoň měli tu výhodu domácího studia, kde se ta prvotní energie podle nás podařila dobře zachytit.

Jak jste skládali písně na nové album? Jsou to tvoje songy ze šuplíku z doby covidu a z doby, kdy měla kapela ještě pauzu?
Když začala pauza Imodia, tak jsem vlastně rok nesáhl na kytaru. Nicméně po nějakým roce jsem si začal hrát, a tím, že jsem byl pořád zavřený ve svém studiu, tak jsem si nápady rovnou nahrával. Kolikrát se stalo, že třeba klukům ve tři ráno přistál v mailu odkaz na nějaký kytarový motiv nebo celý demo song. Takže ano, vlastně jsou to songy ze šuplíku z doby kapelní pauzy a z doby covidu.

Dřív sis často stěžoval na to, že z tebe texty songů lezou jak z chlupaté deky. Je to tak pořád?
To bohužel furt platí. Mrzí mě to, ale prostě to tak mám, skládám texty opravdu až na hotovej song a je to pro mě vždy dlouhej a bolestnej proces. Na nové desce mi s tím pomohl i Adam, který má jak vidno silnou autorskou schopnost. Napsal dvě písničky. S dalšími třemi mi pomohl Lukáš Dvořáček, což je vyloženě textař, který mimo jiné otextoval i můj vedlejší projekt Walkmanz nebo desku mého táty. Dneska mi už vůbec nedělá problém zvednout telefon, popsat Lukášovi to, o co mi jde, o čem by ten text měl být, a autorství mu úplně přenechat. Doby, kdy jsem si chtěl úplně všechno psát sám, jsou pryč. Horizont je vlastně první deska kapely Imodium, kde je vícero autorů textů.

Píseň Padal jsem dlouho má poněkud netypický text i frázování, v porovnání s ostatní tvorbou je jiná, svěží. Řekl bych, že zrovna v téhle písni je vidět docela velký posun.
To je právě to, jak jsem za ty roky spolupráce s jinými kapelami odkoukal i nějaký jiný postupy, který mě baví. Ono tě to pak nějak ovlivňuje a samozřejmě se to na výsledku projeví. I to, že jsem mohl strávit nějaký čas s Rendou Ryparem, což je skvělej autor a hudebník, byla pro mě super zkušenost. Song Padal jsem dlouho jsem napsal relativně rychle. A hlavně si na něm prokázal odvahu dělat věci jinak, než jak je mým zvykem. Na tenhle song bych si moc přál natočit nějaký dějový videoklip, ale musíme nejdřív našetřit prachy, protože příběhový klipy jsou dražší. Doufám, že můj soused Michal Skořepa dá nějakou slevu. (smích) A co se týče samotné písně Padal jsem dlouho, text je mimo jiné taky o poměrně aktuálním tématu duševního zdraví, kdy si mladí lidé častěji v dnešní době sahají na život. Současnost mentálnímu zdraví opravdu zrovna moc neprospívá. Vlastně se mi nelíbí takové to vysmívání se mladé generaci, že jsou to ty „sněhový vločky“ a nic nevydržej. Doba je opravdu intenzivní, informací je strašně moc a v rychlém tempu, technologie na každém kroku… Člověk se tomu nevyhne. Ale je dobře, že se o tom mluví. Nad těmito tématy přemýšlím i kvůli našim dětem.

Tomáš Fröde (Imodium) interview: Při psaní posledního alba jsme byli naštvaní. A jsme vlastně pořád

Teď mě napadá, neměli jste původně v plánu mít album vydané už u příležitosti comebackového koncertu ve Foru Karlín? Nedošlo tam k nějakému zpoždění?
Je to tak, původně jsme chtěli na comebackovém koncertě ve Foru Karlín, největším samostatném koncertu v historii kapely, rovnou lidem nabídnout i nové album. Po měsíci příprav koncertu jsme ale zjistili, že uspořádat tak velký koncert je pro nás strašně náročný a představa, že do toho všeho ještě tvoříme a točíme novou desku, nesmysl. Naštěstí Forum Karlín nebylo postavený na nové desce, byl to comeback a oslava dvaceti let. Urychlit nové album a šidit ho jsme samozřejmě nechtěli, naopak jsme chtěli té desce dát to, co si opravdu zaslouží, takže jsme proces trochu rozložili. Něco jsme natočili před Karlínem a velký zbytek po.

Jak vás napadlo udělat k nové desce taky LP, pokud se nepletu, tak první v diskografii kapely?
Vinyly zažívají velké obrození, který už pár let trvá. Mě tím vinylem nakazil hlavně Adam, kterej si udělal LP pro svůj projekt LABe, což je zase úplně jinej příběh, ve kterým nám všem Adam vytřel zrak tím, jak je to dobrej autor. Když jsem jeho LP držel v ruce, tak mi začalo bejt jasný, že jestliže Imodium bude vydávat další album, bude to taky na vinylu.

Když se podívám na přebal desky, tak mi zobrazený ornament, odkazující k názvu alba Horizont, připomíná něco jako černou díru z filmu Interstellar. Jsi velkým fanouškem science-fiction literatury nebo filmů? Jak grafika desky vznikala?
Imodium vždy grafiku nechávalo na jejich tvůrcích. Těm jsme vždy dávali jen zadání. V tomhle případě byl jasnej název alba Horizont, k tomu jsem napsal takovou synopsi, o čem název je, co má vyjadřovat a tedy jak by zhruba grafika měla vypadat. Opravdu jen motiv. Už úplně nevím, jak přesně jsme ukázali prstem na Lucku Marešovou, což je velmi vyhledávaná, talentovaná tatérka z České Třebové, která si říká Lulusha. Nadchla nás ta představa, že nám grafiku zpracuje tatérka, což není úplně to samé jako grafička. Navíc ona má takovej krásně čistej styl, kterej máme v kapele všichni rádi. Žádný přeplácaný věci. Řekli jsme si, pojďme to zadat jí, schválně, co z toho bude. Pak už to šlo ráz na ráz, to, co dnes vidíte na obalu alba, to už je v podstatě devadesát procent toho, co poslala jako první náčrt. Navíc v bookletu má každej song svou vlastní grafiku, na Spotify dokonce i rozpohybovanou.

Začalo vaše Horizont Tour. Na co se mohou fanoušci těšit?
Konfety mít nebudeme. Projekce taky ne. Máme tam jenom pár takových věcí pro dokreslení atmosféry. Nicméně na playlistu máme nějakejch dvaadvacet věcí, takže to bude dlouhej set. Je tam osm z deseti věcí aktuálního alba, takže přehrajeme skoro celou novou desku. Bereme s sebou na střídačku dvě skvělý kapely, jedna se jmenuje .themayrevolution, druhá je Vivian, což jsou vlastně moji synovci. Album budeme křtít na dvou místech, samozřejmě v našem domovském Broumově a úplnej závěr bude 7. prosince v Paláci Akropolis v Praze, kde budeme mít i několik dalších hostů.

Plánujete do budoucna opět nějaké bytové turné nebo koncerty na jiných místech? Jednou jsem s vámi byl i ve vězení. V minulosti jste byli takovými koncerty docela dost proslulí.
To zní skvěle, byl jsem s vámi ve vězení. (smích) Bytové turné samozřejmě musíme do budoucna určitě nějak vymyslet, i kdyby to bylo definitivně naposledy. Hrozně chci, aby to zažil Adam, který nikdy na Bytovém turné nebyl. A jestli to teda nebude trochu divný, že čtyřicetiletí chlapi objíždí byty… Což teda samozřejmě vůbec neřešíme. Takže něco takového určitě zase uděláme. A mám zálusk pro příští rok na jedno speciální místo, které teda zatím nemohu prozradit, už jenom proto, že mě tam ještě čekají nějaké schůzky, a nevím, jestli to vůbec klapne. Taky bych se strašně moc chtěl vrátit do pražského Planetária, kde jsme už hráli, jenže to zrovna teď prochází nějakou velkou rekonstrukcí, takže bůh ví, kdy to bude.

Mimochodem, ve Foru Karlín jsem viděl spousty kameramanů. Můžeme se těšit i na nějaký výstup z natočeného video materiálu?
My doufáme, že ano. Forum Karlín jsme nenatáčeli proto, aby z toho vznikl nějaký živák. Dostali jsme nápad a vznikl námět na další dokument. Bude to opět taková troufalejší věc, byť to zní sebevíc ujetě, rádi bychom dokument o naší kapelní pauze. Ono to zní fakt nezajímavě nebo asi ujetě, ale v jednu chvíli jsme si uvědomili, že všechny kapely pořád mluví o úspěších a o tom, co a jak je vše super, ale nikdo moc neříká tu stranu B, co je za zavřenými dveřmi. Že existujou třeba i nějaký ponorky, nebo že ta kapela stagnuje a musí si ledasco přiznat a podobně. Je tam spousta věcí, který se dají zajímavě zdokumentovat, už jen to rozhodnutí udělat pauzu bylo hrozně složitý a těžký, protože nikdo nevěděl, co se během ní stane. Někdo mohl říct, že mu kapela nechybí a že se do toho nechce vrátit. Nebo se můžeš odhodlat udělat comeback, kterej ale jednoduše nevyjde. Takže my jsme se rozhodli, že dokument by měl mapovat moment, kdy kapela bouchla do stolu a řekla stop, pauza, byť nevíme co se stane. A zároveň po návratu to pomyslný vyvrcholení dokumentu bude deska Horizont a Forum Karlín, ke kterýmu to celý nakonec dospělo. Materiál máme natočenej a teď to musíme nějak dát dohromady.

Nedávno jsem se ptal na stejnou otázku Martina Zellera, zajímá mě i tvůj názor… Co říkáš na teorie, které říkají, že rocková či kytarová muzika je i z globálního pohledu již dlouho v úpadku a je postupně nahrazována jinými hudebními žánry, jako například rapem či „vyměklým“ popem?
Tenhle názor jsem zaregistroval poprvé už před dvaceti lety, když jsem zakládal kapelu. Že rocková muzika je druhá třetí kolej. Že teď to válcuje pop, aktuálně zas rap… Tohle tu bylo vždycky. Tohle fakt poslouchám dvacet let a víš co? O rockovou či kytarovou muziku opravdu strach nemám. Ba co víc, můj pocit je takovej, že dnešní mladou generaci vůbec nezajímají žánrové škatulky. Vůbec nepotřebují žádné nálepky. Třeba tehdá na koncertě Yungbluda v Roxy bylo úplně vyprodáno. Byl tam les náctiletých mladých lidí, pařili jako o život a mně skoro tekly slzy dojetím, protože na podiu poskakoval ADHD typan, kterej byl k nezastavení jako střela, měl na krku kytaru a mělo to energii jako prase. Hurá! Mladý lidi pařej na elektrickou kytaru! Na jeho nahrávkách se mimo jiné mísí rockový styl, rap-metalový pasáže, ale i třeba prvky třeba reggae nebo ska.

Budete s Kárlem pořád pokračovat v pořádání domovského festivalu Broumovská kytara?
No jasně, festival příští rok rozhodně bude a děláme na tom pořád spolu s Kárlem. Už to ale asi bude víc spíš jako open air koncert než celodenní festival. Vidíme to všude u podobně velkých festivalů, jako je Broumovská kytara, tedy malá lokální akce, že ty prachy tam prostě nejsou, těžko se shání. Snažíme si držet sponzory, jak jen to jde, navíc kapely jsou poslední roky opravdu hodně drahý. My ale nemůžeme dát vstupné za tisícovku, jsme v malým sedmitisícovým městečku. Takže jsme se s Kárlem rozhodli, že se spíše zaměříme na jednu dvě větší kapely, a k tomu nějakou malou začínající sestavu. Broumovská kytara bude tedy v trochu jiném formátu, ale žije a to je pro nás důležitý. Navíc třicítka je na dosah.

Pracuješ v rádiu, pořádáš hudební festival, vedeš svůj pořad Odposlech Thoma Frödeho, produkuješ a pomáháš mladým kapelám, skládáš písně, koncertuješ s Imodiem, zařizuješ kolem kapely spousty věcí… Nejde ti někdy ze vší té muziky hlava kolem?
Jde. Zrovna letos toho bylo opravdu hodně, trochu to na mě i padlo, když se blížil Karlín. Do toho se blížilo nové album. Navíc je to první deska, kterou jsme dělali, když už máme děti, což je zase úplně jinej režim tvorby. Zní to úsměvně, ale věřte mi, že mít dítě je totální gamechanger. Měl jsem nějaké kolapsy, takže pro mě byl tento rok i signál, že si musím dávat do budoucna trochu pozor, a že si toho nemám na sebe nakládat tolik.

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?
Tak v první řadě rozhodně přijďte. Nejenom na naše turné, ale i všeobecně, choďte na koncerty. Kytarová hudba tady bude a všechny nás přežije, ale i tak potřebuje odběratele, ten support, a to jsme my, my všichni fanoušci hudby. Pokud i vy jste fanoušci hudby, choďte na koncerty, především do klubů.

Text: Michal Ivanega, foto: Michal Ivanega, archiv Imodium
Témata: Imodium, Tomáš Fröde, rock, grunge