ROZHOVOR | Aneta Langerová: Když mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se a prostě to neudělám

Vydáno 19.05.2025 | autor: Andrea Štipčáková

Aneta Langerová minulý rok oslavila dvacet let na scéně. V rozhovoru zavzpomínala na svoji účast v soutěži Česko hledá SuperStar a prozradila nám, zda by se ujala role porotkyně. Zpěvačka nás také pozvala na turné Zázračná písně krajina, s nímž nyní zamíří do venkovních prostor. Zahraje mimo jiné v lomu Velká Amerika. A těšit se na ni můžeme i na Metronome Prague.

ROZHOVOR | Aneta Langerová: Když mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se a prostě to neudělám ROZHOVOR | Aneta Langerová: Když mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se a prostě to neudělám


Aneto, loni uplynulo dvacet let od chvíle, kdy jste zvítězila v první řadě Česko hledá SuperStar a vydala své debutové album Spousta andělů. Jak na tuto dobu zpětně vzpomínáte?
Vzpomínám na to jako na období, které mi od základu změnilo život. Soutěž mě mnohému naučila. Zažívat každý týden živé přenosy do televize, pracovat s hlasem a celkovým vystupováním, pravidelně se učit nové písně a aranže, které nám porotci vybírali, a také se naučit trochu mluvit před lidmi, to bylo na dennodenním pořádku. Stáli jsme prakticky stále před kamerou. Je to obrovská škola, která mi ještě ke všemu dala možnost živit se tím, co mě baví.

ROZHOVOR | Aneta Langerová: Slunce je pro mě symbol věčného života

Vzhledem k tomu, že šlo o první ročník soutěže a sledovalo ho poměrně velké procento lidí, rychle jste se dostala do podvědomí veřejnosti. Jak těžké bylo ustát ten tlak, který na vás byl jistě vyvíjený?
Ten tlak byl obrovský. Nikdo z nás nic takového předtím samozřejmě nezažil a myslím, že ani už nezažije. Pro mě byla nejdůležitější rodina, která mě celou dobu podporovala a držela na zemi. Nemít tátu a sourozence, nevím, možná bych se v tom ztratila. Moji nejbližší přátelé byli také velkou oporou. Absolutně jsem netušila, že mě čeká jiný život, kdy nebudu moct jezdit městskou hromadnou dopravou a nakupovat budu v čepici a brýlích. Byl to rychlý obrat, všichni jsme tomu museli přizpůsobit své životy.

Krátce po soutěži jste vydala i zmíněnou desku Spousta andělů. Měla jste tehdy ve smlouvě, že musí album vyjít tak brzy? Protože umělci na něm přeci jen pracují velmi často rok i více…
Ano. Ve smlouvě stálo, že má vyjít snad do dvou měsíců, což bylo šibeniční. Tenkrát mi naštěstí pomohlo mnoho lidí a vznikly i původní písně od českých autorů jako Voda živá Michala Hrůzy nebo Hříšná těla, křídla motýlí Oskara Petra. Producentem se stal Dan Hádl ve spolupráci s Ivanem Králem, který mě také celou dobu velmi podporoval a držel, abych nesklouzla k něčemu, co by mě nenaplňovalo. Jsem za to dodnes velmi vděčná a s láskou na něj vzpomínám.

Jak se vám povedlo nestát se „pouhým“ produktem soutěže, jak to dnes mnohdy bývá? A nenechala se natlačit do něčeho, do čeho jste nechtěla jít?
Asi to tak mám odmala, že když mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se a prostě to neudělám. Je to docela výhoda. Věděla jsem, že mě do ničeho nemůžou nutit. Po mém boku stál můj bratr Nikola, a ten mě chránil před každým takovým náznakem. Hodně za mě bojoval a dodnes bojuje. Potkali jsme také úžasné lidi jako například kamaráda právníka Jiřího Štaidla, který nás vždy dostal smluvně z nesmyslných požadavků, a Ivu Milerovou, tehdy ředitelku Warner Music, donedávna ředitelku Supraphonu, která se v hudebním průmyslu pohybovala už dlouho a také nám radila a pomáhala ten tlak ustát. S oběma jsme v kontaktu dodnes a ceníme si jejich přízně a přátelské lásky, která nás s bratrem chrání.  Nechtěla jsem se nikdy stát produktem soutěže, milovala jsem hudbu už jako dítě a toužila jsem jí být věrná. A tak stále jsem.

Mají podle vás současní vítězové soutěže těžší prosadit se? Případně sledujete ji a je někdo, kdo vás v ní zaujal?
Mají to určitě těžší. Dnešní době vládnou sociální sítě, televize má stále zásah, ale troufám si říct, že o dost menší než dřív. Nehledě na to, že sítě jsou přeplněné informacemi, to dřív nebylo. Ale fandím každému, kdo má rád hudbu a chce ji dělat, aby svou cestu našel a byl na ní šťastný.

RECENZE: Aneta Langerová se v novince Dvě slunce vyrovnává s těžkými tématy s lehkostí a nadějí v hlase

Kdyby vás oslovili, abyste se stala jednou z porotkyň. Přijala byste nabídku?
Tuto nabídku jsem již v minulosti několikrát s díky odmítla. Necítím se na to a raději bych jen podporovala, než hodnotila. Nemám na to povahu.

Ale zpět k albu Spousta andělů. Pod pět písní se jako producent podepsal zesnulý Ivan Král. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte? Držíte se třeba nějaké rady, kterou vám tehdy dal?
Ivan Král mi neustále opakoval, abych zkoušela psát své vlastní písně, že se tak stanu nezávislou interpretkou a budu zpívat přesně to, co chci. Poslouchal si tenkrát i nějaké moje prvotiny, byla jsem strašně nervózní. Snažil se mi předat vše, co mohl, s takovou laskavostí, která mu byla vlastní. Vím, že mi můj úspěch moc přál a záleželo mu na tom, abych ve zpívání pokračovala. Několikrát jsme se potom ještě sešli soukromě a povídali si o tom, jak to v hudebním průmyslu chodí. Hodně mě toho naučil a myslím, že trochu připravil i bráchu na to všechno, co pro něj bylo nové.

Nepamatuji si, že bych odehrála koncert, kde by nezněla Voda živá

Na zmíněném albu se nachází mimo jiné písně Hříšná těla, křídla motýlí a Voda živá. Hádám, že nesmí chybět ve vašem setlistu. Nebo se pletu? Případně přemýšlela jste někdy o jejich vyřazení?
Nepamatuji si, že bych odehrála koncert, kde by nezněla Voda živá. Hříšná těla, křídla motýlí jsem několik let naživo nehrála, ale vrátily se do playlistu k oslavám dvaceti let na scéně.

Výročí dvaceti let na scéně jste oslavila na turné Zázračná písně krajina Symfonická, přičemž vás kromě vaší kapely a smyčcového tria doprovázela i Janáčkova filharmonie Ostrava. To musel být krásný zážitek…
Loňské koncerty v Ostravě, Brně i Praze se staly nezapomenutelným zážitkem nejen pro mě, ale celý můj tým i pro muzikanty. To se člověku nepoštěstí každý rok. Kromě mé milé kapely, smyčcového tria a Janáčkovy filharmonie Ostrava se k nám na obou koncertech v pražské Lucerně přidal i můj oblíbený sbor Maranatha Gospel Choir. Na pódiu se objevila téměř stovka muzikantů.  Byla to oslava hudby přesně tak, jak jsem si ji představovala a přála. Myslím, že to tak cítíme všichni. A všechny zmíněné koncerty byly jeho oslavou.

S Janáčkovou filharmonií Ostrava už jste předtím několikrát hrála. Čím interpreta taková spolupráce obohatí? Respektive změnila spolupráce nějak třeba vaše vnímání hudby?
Když máte možnost pracovat s tak barevnou škálou hudebních nástrojů, je to hozená rukavice pro hlubší propracování jednotlivých písní. Můžete vytvořit aranže, které povznesou skladby až do filmového prostoru představivosti. Tím mě spolupráce s filharmonií obohacuje asi nejvíc. Tolik emocí se dá vyjádřit i beze slov. Zpívat na pódiu, vyprávět příběhy a mít za zády tak velké hudební těleso je doslova zázračné.

Podílela jste se nějak na nových aranžích, které vznikaly pod taktovkou Jakuba Zitka, anebo dostal volnou ruku?
Základ současných aranží jsme již měli z předchozích koncertů. Ladili jsme zejména novější skladby, které orchestrální aranžmá ještě neměly. Kuba už mě tak dobře zná, že ví, co se mi líbí a jakým směrem chci jít, tedy má mnohem volnější ruku než dřív. Mluvíme o tom, jak by která skladba mohla znít, co by měla aranž vyjadřovat, a pak si schvalujeme jednotlivé návrhy, kroky, než je píseň celistvá. Jakub přináší mnoho skvělých nápadů, já se pak starám víc o celkové vyznění a dramaturgii koncertu.

Píseň Zázračná písně krajina je mimo jiné o tom, že každý smí být sám sebou. Kdy vy se nejvíce cítíte sama sebou? Je to na pódiu?
Nejvíce sama sebou jsem asi když jsem sama se sebou. Když mě zrovna nikdo nepozoruje a nemusím s nikým komunikovat. Pak se cítím nejlépe s lidmi, kteří mě opravdu dobře znají. U nich vím, že už mě mají přečtenou, a že můžu být tím, kým jsem, protože mě za to nesoudí, ale mají mě tak rádi. Tedy jak kdy. Ne všechny mé stránky jsou vždy milé a příjemné.

Na turné k této písni zamíříte i letos. Tentokrát budete hrát ve venkovních prostorech. Jak se těšíte?
Letos opět navštívíme krásná místa naší milované domoviny. Často taková, na kterých jsme ještě nehráli. Jako je například koncert Zámek Bechyně, Štědrý Dvůr Petrovice anebo v lomu Velká Amerika. Zpívat pod hvězdami, pod širou oblohou, je kouzelné. Jsme na čerstvém vzduchu a genius loci každého z míst dodává koncertům jedinečný náboj a dotváří kulisy všem písním.

Budou chystané koncerty v něčem jiné v porovnání s těmi loňskými?
Každý rok se snažíme připravovat novou dramaturgii a také různě upravujeme aranže tak, aby to nás i publikum těšilo a třeba i mile překvapilo. Vystoupím spolu s mou kapelou a smyčcovým triem, jelikož jsme neoddělitelní a myslím, že nás to všechny spolu stále naplňuje a baví.

Unikátním zážitkem jistě bude zmíněné vystoupení v lomu Velká Amerika, kam se člověk dostane jen výjimečně…
Nemůžu se dočkat návštěvy tak unikátního místa jako je lom Velká Amerika. Věřím, že se i stihneme vykoupat a trochu se před hraním osvěžit.

A zanedlouho vystoupíte rovněž na Metronome Prague. Hrát budete v sobotu, kdy je rovněž na programu koncert Alanis Morissette. Plánujete se na ni zajít podívat?
O její účasti na Metronomu vím, ale bohužel ten den máme dvě vystoupení, takže po Metronomu budeme uhánět ještě na Votvírák. Je mi to nesmírně líto, protože jsem se těšila, že ji po letech zase uvidím, jak běhá po pódiu s tou svou autentickou energií, kterou jsem měla jako dospívající holka tak ráda. Třeba stihnu alespoň část jejího vystoupení, uvidíme. Každopádně je mi ctí vystoupit tentýž den, je to pro mě symbolické.

Aneta Langerová představila Občanské plovárně Dvě slunce

Jak to vlastně máte, když vystupujete na festivalech. Máte prostor podívat se na koncerty svých kolegů?
Ano, někdy mám prostor na festivalu zůstat déle, a pak se vždy ráda seznámím s novou tvorbou oblíbených kapel. Festivalové prostředí je přátelské. Odjakživa jsem si přála na festivalech vystupovat a být jejich součástí. Jsem ráda, že se mi to každý rok plní.

Když se vrátíme zpět ke tvorbě. Poslední album jste vydala před pěti lety. Mohou se fanoušci v dohledné době těšit na nové? Případně v jaké fázi psaní/nahrávání momentálně jste?
Poslední dva roky jsme připravovali zmíněné koncerty Zázračná písně krajina Symfonická. Vydali jsme dva nosiče. Na začátku roku 2024 vyšlo album s průřezem dosavadní tvorby a na konci téhož roku jsme zpracovali a vydali album i s trojvinylem ze symfonického koncertu v pražské Lucerně. Bylo toho opravdu hodně. Po Vánocích jsem si trochu odpočinula, ale už ke mně přicházejí zase nové nápady, takže je zaznamenávám a pomalu na nich začínám pracovat. Sama se nechám překvapit, co mi vítr tentokrát přivane.

Na co dalšího se vaši fanoušci letos ještě mohou těšit?
Máme letos opět mnoho koncertů, takže se můžou těšit na živou hudbu, energii a písně, které věřím, že budou zpívat se mnou. Hrát a zpívat je radost. Tu bych jim ráda vždy předala.

Termíny letního turné Zázračná písně krajina 2025:
7. 6. -
Zámek Panství Bechyně, Zámecká jízdárna
12. 6. - Lom Velká Amerika, Live in Amerika
13. 7. - Moravský Krumlov, 1. nádvoří zámku 
14. 8. - Petrovice, Štědrý dvůr
15. 8. - Frenštát pod Radhoštěm, amfiteátr na Horečkách
16. 8. - Děhylov, areál Loděnice 

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Helena Kadlčíková
Témata: Aneta Langerová, Zázračná písně krajina, Ivan Král, Janáčkova filharmonie Ostrava, Spousta andělů, Metronome Prague

OSZAR »